Achjo, rozešla se se mnou, ona se se mnou fakt rozešla! Sedím ve vlaku, dívám se z okýnka a přemýšlím. Vždyť ona měla tak trochu pravdu, no trochu víc. Potíž je v tom, že jsem erotoman, potřebuji sex klidně i šestkrát denně, nemůžu bez něho žít a ona mi nechtěla dát, tak jsem chodil vedle, no. Ale takhle řvát na mě nemusela jak to udělala. Jak tak sedím a přemýšlím, tak jsem si ani nevšiml, že si ke mně do kupé přisedla holka. Rozhlédl jsem se a zbystřil jsem. Sakra, to je přesně můj typ, drobná asiatka s dlouhými černými vlasy až po pás a malými kozičkami. Měla kraťoučkou sukni, která zdůrazňovala její hubené nožky a celkově byla prostě nádherná. Mohlo ji být tak okolo dvaceti.
Asi si všimla toho, jak na ni civím a plaše se na mě usmála. Byl jsem z toho celý nesvůj, protože jsem začal cítit, jak se můj klacek v kalhotách začal pomalu probírat k životu. „Tak jo,“ řekl jsem si v duchu, „nemám co ztratit.“ „Jak se jmenuješ?“ „Yuki“, odpověděla tiše. „A kam jedeš?“ „Jedu domů ze školy.“ Sakra, ta jejich plachost mě tak rajcuje! Představoval jsem si, jak jí ho rvu do huby a ona při tom křičí jak pominutá. Po těchhle pár zdvořilostních frázích se náš rozhovor pohnul trochu dál. Zjistil jsem, že jí je 21 a bydlí ve stejném městě jako já a budeme vystupovat na stejné zastávce. Slíbil jsem jí, že ji doprovodím až k domu. Vystoupili jsme, pomalu jsme se šourali k jejímu domu a já s údivem zjistil, že bydlí jen několik bloků od nás. Měl jsem na ni tak strašnou chuť. „Yuki“ nadhodil jsem, „nechtěla bys třeba ke mně na kafe? Bydlím sám.“ „Hmm, tak proč ne, domů se mi stejně nechce.“
Byl krásný podzimní den, pro mě však první den na vysoké škole. První seznamovací přednáška. V sále spoustu nových tváří, a hlavně mnoho hezkých slečen. Protože jsem do učebny přišel o něco později nalezl jsem jen jediné volné místo k sezení - ve druhé lavici vedle drobné asiatky.
,,Ahoj, můžu si přisednout?´´, zeptal jsem se.
,,Ano můžeš, odpověděla´´, já jsem Hana.
,,Díky, já jsem Michal.´´
Usmáli jsme se na sebe.
Byla krásně oblečená, měla piercing na nose, a sexy brýle s černými obroučky.
Během přednášky si musela odskočit na záchod. Když odcházela ke dveřím, všiml jsem si její skvostné prdelky v těsných džínách, a vzplanulo ve mě silné vzrušení. Poté jsme spolu ještě prohodili několik slov. O naší předchozí škole, o brigádách, proč jsme si vybrali právě tento obor, i o tom jaká je škoda že jsou u konce prázdniny.
Konec přednášky. Schylovalo se k loučení.
,,Jdeš na autobus?´´ , zeptala se mě Hana.
Sakra. Byl jsem ve škole autem, a mrzelo mě, že s ní nemohu jít na autobus.
Sdělil jsem jí, že bydlím za městem, a proto jsem dnes přijel autem. Hanka se rozesmála. Prý bydlí také za městem.
Proto jsme šli k mému autu a já slíbil své nové spolužačce, že jí odvezu domů.
Oblékám si kimono a dívám se do zrcadla. Dnes se musím obzvlášť snažit, protože se mnou bude můj mistr. Čeká mě netradiční zařazení do jisté komunity a pokud se mi to podaří, budu nejhrdější člověk v tomto městě. Chvíli se prohlížím a přemýšlím, co bude.
Když je čas, přehazuji si přes kimono dlouhý černý plášť, vycházím ze svého domu a čekám přede dveřmi. Zanedlouho u mě zastaví velká černá limuzína. Řidič vyskočí a uctivě mi tiše otevře dveře. Já vím, že to signál k nastoupení. Bez řečí, bez uvítání. Sednu si, dveře se za mnou zavřou a až teď zjišťuji, že jsem tváří v tvář svému mistrovi. Obvykle jezdí ještě jiní mně podobní, ale dneska jsem sám. Uctivě se ukloním, i když vsedě, a nemluvím. Mistr také nic neříká. Má na sobě taktéž dlouhý plášť a sleduje mě.
Celou cestu je klid. Projíždíme Tokiem a vzhledem k jeho velikosti je nemožné sledovat cestu. Začínám být nervózní, ale nedávám to na sobě znát. Po přibližně hodině konečně zastavujeme a ani teď nedám najevo strach. Řidič nejdříve otevře mistrovi a poté mně. Oba vystoupíme a stojíme před nenápadným domem, který má však tradiční architekturu. Okolí vypadá docela lacině - všude takové ty lucerničky vykřičených domů. Mistr se vydá po koberci a vstupuje do dveří, které mu uctivě otevírají nějací poskoci. I já je tak beru, protože jsem významnější, než oni. Mají skloněné hlavy a jakmile projdu do vstupní haly domu, zase je zavírají a zůstávají venku.
Pravidelně jezdíme s kamarádem Petrem na chatu. Příbytek po prarodičích zdědil poblíž městečka, kde se pohybuje spoustu vietnamek a vietnamců. Mají v okolí několik velkých tržnic. Dlouho jsme toužili všechny vietnamské prcinky ochutnat a pořádně vyšoustat. Byly pro nás jakýmsi tajemstvím. Když jsme na chatu jeli naposledy, Petr měl týden nové auto. Také proto jsme byli pořádně rozdovádění. Zmíněným městem jsme projížděli v pátek odpoledne. Dvě asiatky právě seděly na lavičce u náměstí a lízaly zmrzlinu. Byl teplý letní den. Petr zatroubil, stáhli jsme okýnka a začali na ně pokřikovat. Obě drobné vietnamské kundičky nám zamávaly a usmívaly se, což nás překvapilo. Takže jsme se vrátili, abychom kolem nich mohli projet znovu. Jeli jsme. Tentokrát už jsme se u nich zastavili. Říkaly že dnes mají volný večer. Zmrzliny lízaly stylem který nápadně připomínal orální sex. Alespoň jsme si to tak s Petrem představovali. Nenechaly se dlouho přemlouvat. Soňa i Lucka (tak zněly jejich počeštělá jména) nastoupili do naší nové káry. A jelo se do nedaleké vesnice na chatu.
Na chatě jsme si okamžitě nalili víno a rozvalili se na gauč k zapnuté televizi. Mísilo se v nás velké očekávání a pořádná nadrženost. Dvě šikmooké kamarádky seděly vedle sebe. Po několika skleničkách jsme se my i slečny pomalu odvazovali. Řeč byla o práci, kultuře, zvycích a přišlo i na to, zda je pravda že si některé holky z Asie neholí kundy.
"Je to pravda, máme strašný bobry", žertovala Lucy.
"Ne, nemáte se čeho bát", usmívala se Soňa a přejela svojí kamarádce dlaní mezi nohama. Přes broskvičku, která se jí nápadně rýsovala pod upnutými legínami. Potom si holky daly pusu.
A ukazovali, že se vlastně máme čeho bát. Totiž toho, jaké jsou dračice. Prý jsou obě nesnesitelně nadržené, a svým prcinkám musí dopřávat slasti každý den. Na tržnici mají spoustu příbuzných, ale nikoho kdo by mohl jejich touhy uspokojovat. Proto se Lucka se Soňou ukájí sami. Navzájem. Lížou si píčinky a prstí si je. Každý den.
"Ukažte nám jak si to děláte", žadonili jsme.
"Teď na to máme Vás", usmály se holky.
